Stavba La Grace
Začalo to snem
Kapitán Josef Dvorský vzpomíná:
V určitém věku je snem téměř každého kluka stát se pirátem či námořníkem a plavit se po mořích a oceánech celého světa. Ani já jsem nebyl výjimkou. Začínal jsem na malých plachetnicích na „východočeském moři“ Rozkoši. Postupně jsem se propracoval k větším lodím na mořích. Zlomovým okamžikem se pro mě staly závody The Tall Ships Races, kterých jsem se účastnil s Poláky či Bulhary a později na své vlastní lodi PRINCESS. Zde jsem si mohl prohlédnout největší a nejkrásnější plachetnice světa. Sledoval jsem, jak jsou jednotlivé státy na své historické plachetnice hrdé a prezentují se s nimi na největších námořních festivalech i mezinárodních závodech. Měl jsem pocit, že i Česká republika, která sice nemá moře, ale je domovem mnoha skvělých námořníků, by měla mít podobnou jedinečnou loď, jež by nás mohla reprezentovat.
V roce 2008 jsem přijel se skupinkou kamarádů do Libštátu s modelem repliky lodi z druhé poloviny 18. století a s naivní představou, že se podaří sehnat sponzory nebo grant, který by tento projekt stavby české školní plachetnice zafinancoval. Lidé ale takto odvážným myšlenkám jen málokdy věří. Ve většině případů se totiž tyto představy a plány mění v nedosažitelné sny bláznů a jen zlomek lidí je dokáže změnit ve skutečnost. Náš projekt jsem prezentoval na mnoha místech, a i když se všem moc líbil, nikdo mi neřekl: „Tak jdeme a pustíme se do toho.“ Nakonec jsem si uvědomil, že impuls, na který čekám od ostatních, musí vyjít ze mě. Všichni ostatní trpělivě čekali, zda se můj sen promění v realitu, či ztroskotá.
Velkým vzorem mi byl můj kamarád a mořeplavec Ruda Krautschneider. Studiem jeho myšlenek a nápadů jsem strávil velkou část svého života. Díky němu jsem nacházel odpovědi na některé složité otázky běžných lidí. Z problémů a překážek jsem začal dělat výhody. Sbalil jsem se a s Viktorem Neumanem, který to chápal, jsme odletěli do Egypta. Tam jsem složil deset procent zálohy na stavbu vysněné lodi. Byly to všechny peníze, které jsem v té době měl ušetřené, a vůbec jsem netušil, co bude dál, ani z čeho zaplatím zbytek. To, že to nevím, ale netušil nikdo.
Nakáceli jsme stromy, rozřezali je a začali sušit na saharském písku. Bylo to tak bláznivé, že to přilákalo senzacechtivá média. To rozpustilo ledy mezi mnou a lidmi, kteří snili o tom samém, ale běžný život jim dovoloval jen snít. Zvedla se vlna dobrovolníků, kteří mi nabízeli různé druhy pomoci. Ten uměl to a ten zase tohle, a všichni dohromady. Lidé pracovali zadarmo, ve svém volném čase, na společném snu. Díky nim začala v Suezském průplavu růst opravdová replika lodi z 18. století. Stavba nebyla jednoduchá a museli jsme se potýkat s množstvím problémů. V tu dobu už nás ale bylo hodně, a tak to šlo mnohem snáz.
Samotná stavba
Loď jsme začali stavět na konci roku 2008 v profesionální loděnici v egyptském Suezu. Hlavním důvodem pro výběr místa stavby byla skutečnost, že zde všechny lodě stále staví tradičním způsobem. Pokud přivřete oči nad tričky s reklamními nápisy, které nosí místní dělníci, máte dojem, že jste v 18. století. Místní tesaři mnohokrát dokázali, že se dřevem svedou neuvěřitelné věci s naprostým minimem nástrojů. Naučit je něco nového se ale ukázalo jako téměř nemožné. Díky tomu začala vznikat kvalitní replika. Podobně jako v 18. století musel Dan Rosecký vyrobit model, aby podle něj byla loď postavena. V Egyptě je také díky Suezskému průplavu snadno dostupné kvalitní dřevo ze Skandinávie, které bylo ve zlatém věku plachet nejoblíbenějším a nejobvyklejším stavebním materiálem. Kýl a žebra lodi jsou však z extrémně tvrdého a odolného dřeva kafrovníku a moruše, obšívka a paluby pak z finské borovice.
Stěžně, ráhna, koše, kladky, ale i kormidelní kolo a děla jsme vyrobili ve Valašském Meziříčí. Do truhlářské dílny Viléma Pavlici se od června 2009 sjížděly desítky dobrovolníků z celé ČR. Objevovali moderní technologické postupy, ale i staré techniky, které se často ukázaly jako rychlejší a efektivnější, učili se zaplétat lana a mnoho dalšího. V prosinci 2009 pak vše odplulo v kontejneru do Egypta.
Následující rok byl převážně ve znamení 21. století. Loď dostala motor, generátor, rozvody vody i elektřiny. Většinu práce opět odvedli čeští odborníci a dobrovolníci.
La Grace byla slavnostně spuštěna na vodu 5. 12. 2010, po necelých 2 letech stavby.
Stavba lodi byla financována výhradně ze soukromých zdrojů. Neobešla by se však bez pomoci stovek dobrovolníků z celého Česka a Slovenska.
Pro ně a další nadšence je také založen Klub přátel La Grace.
Děkujeme všem, kdo se podíleli na stavbě a dali této lodi život.